Děkuju

11. června 2017 v 0:41 | Tamto
Děkuju za snahu ale mne není pomoci.
Nedokážu už sama sebe zvednout a něco změnit.
Protože jediná radost kterou mám jeuupřímný úsměv od lidí. Ten je bohužel málokdy.
Nemá cenu pomáhat ztracené duši co má pokřivený pohled na svět.
Jsem jen stupidní chlap co má v hlavě něco co říká že je ženská.
A asi to bude pravda když jsem se nedokázala naučit ani se zkurvenou řasenkou, a dle doktora co byl na sexuologickém oddělení to prý mají holky v genech. Takže to mám umět.
Neumím si koupit věci, ale proč bych je kupovala když bych pak stejně v nich nevylezla ani ven a nikdo to neocenil přece jen chlap v dámském vypadá stupidně.
A nějáký vztah? Nepřipadá v úvahu, skončil by stylem že by se mu kamarádi vysmály že je buzerant a skončilo by to. (jako už jednou)
Nemám ani podprsenku co by mi byla za celou dobu, no chlapy je nenosí a spousta žen co prsa skoro nemají ji nosí.
Přišla jsem o sny o vysokou, o kamarády, v podstatě i o rodinu a hlavně o sny.
Smysl života je tatam takže je v plánu přežívat.
Sbohem
Ten ta zrůda
 

happy end

20. května 2017 v 22:45 | nightmare
Tak se mi podařila spousta věcí.
Třeba toto nebo tamto a onamhleto.
Hlavně sedím za pokladnou a pravidelně se tam rozbrečím,
sny jsou pryč.
Sny o tom jak udělám vysokou, sny o pěkném zaměstnání, sny o přátelích, sny o normálním životě.
Vysoká je pryč posrala jsem si to sama přeměnou, kdybych do ní nešla žila bych pod záštitou rodiny a studovala.
Přátelé nemám, nemám za kým jít ven nebo si popovídat.
Zaměstáním si nahrazuji lidský kontakt sedím u pokladny.
Normální život není ráno vstanu do práce mám pak půl dne volna který probrečím doma a jdu spát a stále dokola.

Dneska mi ujeli nervy, rozbrečela jsem se před zákaznicí co mne oslovila mladý muži. 3x po sobě, koukla jsem na ní a řekla jí já vím že jsem zrůda ale nemusíte mi to opakovat. Stejně u té kasy se rozpláču tak dvakrát za hodinu ale většinou nic neřeknu a funguji dál.
Každé oslovení "pane" je jak tlustej dlouhej hřebík pomalu provrtávajíci hlavu skrz na skrz.
Tak 4krát za celou směnu uslyším slečno což mne na sekundu potěší ale než dodají ježiš já se vám omlouvám pane.

Vedu hádky sama se sebou celou dobu co jsem doma, mé možnosti si popovídat skončily v já, já a zrcadlo já.
Opět jsem u suicidálních myšlenek a opět utíkám k sebepoškozování.

Žádný pokrok se nekoná, vrátila jsem se k cigaretám, nemám chuť k jídlu.

Jinak ano jsem stále na 2mg, a ještě mi soused řekl co mne rok neviděl že žádnou změnu nevidí krom malinkatých prsou. Doma jsem pro všechny ten, a nezáleží na tom jak mne oslovují (to mi řekla mamka)

no hope, no future

24. března 2017 v 2:51 | Nightmare
Všechny sny se mohou otočit v noční můru, veškerá snaha může být marná.

Mno u mne se asi o snaze nedá moc mluvit, nejhezčí období za můj kus života bylo v masně za pouhých 8 měsíců jsem tam stihla poznat vcelku příjemné lidi, kteří nebyli nijak proti mne... až do nedávna, polovina personálu se změnila i vedoucí.
Přestala jsem být užitečná, ne po pracovní stránce ale věděla jsem toho moc. (podotknu za dobu 8 měsíců jsem tam měla 3jiné vedoucí)
První- to jsem se rozkoukávala a byla v práci ráda a nevadilo mi dělat i neplacené přesčasy. (nenechala jsem ty hodiny navíc psát protože sjem enchtěla ven do toho vedra a byla s nimi sranda.)
druhá - vcelku si mne oblíbila a dle ní jsem byla nejdůvěryhodnější osoba... můj post brigádnice byl navýšen o otevírání prodejny atd atd včetně příkazu na pokladně o změnu ceny.
třetí - mno dle ní vykrádám kasu (za 4měsíce co byla vedoucí mi chybělo 1x 73korun a musela jsem je platit.... trošku nefér když si vezmu že u ostatních jednou za čas to neřešila vůbec protože naopak měli an dýžkach z jiných dní mnohem více)
kradu zákusky a dávám je někomu do auta ... mno můj okruh známých bylo pracoviště tak komu?
Pomlouvám zákazníkům prodejnu že je to tam nahovno a proto tam nikdo nechce... no spíš naopak pár zákazníku si přišlo i popovídat jednou za čas.
Nikdo se mnou nechce pracovat.
Neplním co mám, nechodím na směny.. (jop také jednou v pátek večer mi napíše SMS že mám v sobotu dvě směny po sobě místo jedné odpolední a byla jsem o 50km dál a neměla jsem se jak dostat.
Když jsem měla zkouškové tam se prý mohu učit v práci... ačkoli jsem jí prosila o den dva volna před zkouškou....
Po zkouškovém mi na tvrdo řekla že jsem si o volno měla říct a že je to moje chyba.
______________________________________________________________________________________________________

Závěrem, seřvala jsem jí i jejího nového přítele (který se dostal na zástupce vedoucí díky tomu), a řekla že končím.
Skončila vyloučili mne ze školy a šla jsem o dům dál.
Ale na druhou stranu přišla o to co bylo schopné chodit skoro každý den 14hodinové směny.
______________________________________________________________________________________________________

Opět se setkávám se svou rodinou jen kvůli nehodě mého bratra kterému hodlám pomoci. Je jedno proč nepůjčval si peníze nic kriminálního se nejednalo. Prostě je bez auta a bude platit škodu.
Nová práce tenkorát první plný úvazek.
Jsem ten všude.
Doma, rodiče mamka sourozenci i "kamarádi. V práci pro všechny.

Ztratila jsem naději v hezčí zítřek. Ztratila jsem výru v lepší život. Ztratila jsem sebe.
Nenávidím se. Začal sjem zase kouřit. Nikdy nic nedokážu. Chci tak akorát umřít ale i na sebevraždu jsem neschopná.
Veškerý hněv vůči jiným lidem si vybýjím na sobě.
 


nothink

2. ledna 2017 v 1:21 | Nightmare
Vím že dlouho jsem nepsala, vlastně nemám o čem... pokrok? nulový.
Sliby jsou planá slova která někomu výjdou z úst a další den jako by je neřekli.
Na líčení už seru, ačkoli vím že mne to bude trápit dál, nemám pro to jiná slova.
Půl roku marných pokusů mne dovedly k žádostech i prosbám o pomoc.
Neslibujte raději nic než aby jste další den prohlásily že si to nepamatujete.
Sic toto není myšleno na lidi co zde čtou ale spolupracovnice či rodina a přátelé.
Obočí jsem měla vytrhane dvakrát od tátovi přítelkyně... s kterou není a já nejsem schopna dojít někam.
Někam kde by mi ho upravili.

Svět se bortí jak domeček z karet, můžete doufat v co chcete, vždy se vše otočí naruby.
Čeká mne příjemný leden krom asi 7 dnů budu práci z toho 3x na zkoušku 1x k doktorce a 3x do druhé práce.
Začala jsem trpět samomluvou, povídám si sama se sebou vedu dialog s imaginární osobou, lidé co mne slyší tak slyší jen polovinu rozhovoru. Protože si nemám s kým povídat v realitě. Vždy když se pokusím přidat k hovoru jsem vyhozena stylem to tě nezajímá (v práci).

Doma si povídám s kočičkami, je jich celkem šest. Lady, Míma, Lili, Bára, Viki a Mikeš. Do hospod nechodím páč mi alkohol nechutná a sama nikam nepůjdu.

Takže můj život spočívá v tom že ráno vstanu utíkám do práce po práci se vysprchuji pomazlím se s kočičkami a usnu. Ve školním čase jsem naopak bez kočiček jdu do školy a ze školy do bytu kde stejně krom sem tam nějákého jídla nic nedělám.

Na škole nikoho neznám, v místě bydliště jen spolupracovnice. Jsem workoholik, jsem schopna tam být 14hodin denně poněvadž nemám co jiného dělat.

Radost vyprchala, už se směju na zákazníky jen protože musím.

Nejsem schopná ale neschopná, neschopná cokoli na sobě zlepšit bez pomoci jiných.

A o pomoc si musím říct. Pár osobám co řeknu že už je otravovat nebudu tak je otravovat nebudu, už jsou na tomto listu tři lidi, dokud se sami nebudou chtít ozvat nechci nikoho otravovat svými problémi.

Zapomeňte na zrůdu která tyto články psala, zapomeňte na mne.
Nebo asi teď mohu říct na nás protože mám pocit že jsme dvě ta imaginární a já.

highest technology

24. října 2016 v 20:56 | Dream
Pár následujících řádků může znít dost šíleně.
Každý děláme co se dá... jen já jsem dost "lenošná" ta lenost počívá ve stydlivosti a neschopnosti, jedinou věcí na celém těle které si dokáži cenit je mozek, tak ošemetná věc díky které poslouchám rychlou elektronickou a tvrdou hudbu abych z
ztišila myšlenky, které nikdy nepřestávají.
Kategorie:
Hardcore : vymívárna mozku, aspoň zapomenu v průěhu přemýšlet nad tím jak jsem neschopná.
Hardstyle: spíše u tohoto přemýšlím nad tím jak a co funguje v hudbě v tomto druhu. a to je hodně distortace a oscilátorů.
hard trance: perfektní na učení co dodat.
trance : na relaxaci.

metal rock co býval kdysi dávno mne dovádějí k depresím.

první nasazení hormonů bylo v lednu od té doby uteklo pár pátků, před měsícem jsem byla na první opravdu první endokrinologii výsledky mám od minulé středy.

čím se můžeme bavit je že neplodnost byla způsobena vysokou hladinou prolaktinu tím i můj sexuální náruživost byla nulová. Aspoň vím proč pokaždé když mi Viktorka šlápne na prso skučím bolestí.
Dalšími cituji "Prsy ve stádiu M3 dle Tannera, ochlupení ženského typu".

a to vše po 1mg (1,5měsíce) červen až srpen 1mg.

Pozitivní věci je že jsem po 6ti letech "přestala" kouřit. (krom období výkendů v práci kdy si aspoň díky cigáru mohu udělat přestávku a 14hodin bez přestávky je vcelku tvrdé)

takže z 140 za týden mám 10. to je snad pokrok.

Hold to líčení oblékání je problém u mne, obzvlášť když nemám moc z čeho vybírat, a má kombinace stydlivosti a fóbického strachu je dokonalá k tomu si nikdy nic nepořídit.
Stačí mi projít prách obchodu když jdu sama a mám tendenci okamžitě se otočit a utéct místo toho se otočím a odejdu, sžila jsem se s tím problémem za roky co ho mám, sic si nic nekoupím ale ušetřím. (a mohu utrácet za blbosti jako že chyběl podnájemník a platit pokoj za něj a pod.)

již je 5tý týden semestru dala jsem se do řeči s jedinou osobou, tou jest moje profesorka matematiky. Ale to spíše z důvodu že jí zajímalo že používám 8"tablet s win8 a grafickým tabletem na zápisky ve cvičeních. To je tak všechno.

Jen mne pozval jeden slovák na pití... odmítla jsem jelikož na takové věci nemám čas když jsem přez týden v jiném městě a výkend sobotu a neděli po 14ti hodinách v práci, nehledě že pohledem mu bylo 2x krát víc jak mne... to že se trápím že si nikoho nenajdu je jedna věc. Druhá něco co mi bylo i doporného od pohledu by mi asi radost neudělalo.

Where is my future?

3. října 2016 v 18:09 | Dream
Dlouhá to doba utekla nejspíše, podle mne to byla jen krátká chvilka.
Když je stále co dělat, už jsem zpět na vysoké. Mno čekala jsem příjemnější kolektiv, ale s tím nic neudělám.
Stále musím pracovat abych mohla být na škole, ale mám aspoň motivaci.

Musím s lítostí oznámit dva roky po střední se změnilo hodně... nechápu matematiku, už počítáme polynomi a já neumím ani nerovnice (nebo spíše funkce)
Fyzika Programování nebo elektrotechnika mi problém nedělají... což je vše co tento semestr mám, takže se pilně doučuji matematiku... stále mi to po týdnu nejde.
Sociální stránka školy je trošku vůči mne horší, klukům se nelíbí že tam nemám chodit na záchod k holkám také nemohu, což se dá přežít snížením spotřeby tekutin, Profesoři (a jiné) mne oslovují pane protože to takto je to dáno v systému a do doby než bude F na občance mi budou stále říkat pane...
Za dva týdny na škole nikoho ještě neznám, vlastně je to tak lepší, po tom co mi jedna osoba řekla... (že by se zrůdy jako já měli zabíjet na potkání)

Na druhou stranu mám za sebou endokrinologii (podotknu že první) za pár dní si jdu pro výsledky, a den na to ke své doktorce.
Měla moc pěkné poznámky napsáné, možná je sem napíši jak budu držet papír v ruce. (jsou některé opravdu zábavné)

Jinak nic, za tu dobu, potřebuju si koupit boty a nejsem schopná udělat tuto malou hovadinu kterou dokáže snad každý. Zatím tedy chodím v sandálých které mi koupil taťka.
Na líčení jsem zanevřela již absolutně, tři měsíce marných pokusů mi dali najevo že to nikdy umět nebudu.
No a díky mé problematice s nákupy asi budu muset přežít zimu ve svetru, nic teplejšího nemám, v tom svetru jsem chodila i celé léto aspoň se na mne tak divně lidé nedívali.

Jsem teď v Brně naproti kde bydlím je kadeřnictvý a nehtové studio jen na druhé straně ulice.

Problematika s nákupy i mne spočívá ve strachu, mám panickej strach co si lidé budou o mne myslet, tuhle fobii mám tak něják od odby základní školy. (ano jsou věci přez které jsem se ještě nedokázala přenést)

Jediné stvoření které se na mne těší moc je Viktorka (moje koťátko), protože přez týden jsem v Brně a podmínky na to abych ji mohla mít v Brně byli otřesné, bude spát v kleci když budu pryč bude v kleci a pokud bude mimo klec bude muset být jen v mém náručí... Kdo kdy viděl aby kočka byla v kleci?
Tak ji nechávám doma, kam se vracím na výkendy kvůli práci, prý vysedává u dveří furt a čeká kdy přijdu. Když konečně přijedu domů tak se ode mne nepustí. Strašně mi tady v Brně chybí.

K té škole mám 7dní na vypracování projektu do matematiky a nemám do teď tušení jak s tím. Takže to vypadá že to brzy asi také vzdám a práce mne bude čekat.

Dreams never end

27. srpna 2016 v 5:05 | Dream
Tak dlouhá to doba utekla, kdy jsem psala poslední článek, všichni víme že je píši na nočních na benzince ne že by nebylo co dělat, ale je volněji, doma už nestíhám jelikož mám ještě jednu práci jak bylo už oznámeno níže.

Mnoho úvah uteklo na které si nevzpomenu hlavní zprávou je že jsem opět bez hormonů, tentokrát kvůli endorkinologii (vyšetření před začátkem hormonální léčby), jsem zvědavá jak jim tu kopřivku budu vysvětlovat. Asi nejzábavnější drobností těch drobností bylo více, přišla maminka platit benzín(nebo naftu netuším) a měla u sebe po boku asi 8letou holčičku která v ruce měla něco plyšového strašně chlupatého a hladila to, měla jsem chuť se zeptat jestli mi tu věc na chvilku nepůjčí protože sem ji chtěla také pomazlit strašně jsem se při obsluze usmívala, děsivé toho plyšáčka furt chci. V druhé práci je to o něčem jiném, dva týdny po začátku práce v masně se jeden chlap divil jak může být ženská takhle vysoká, a nepřestal o mne mluvit v ženském rodě ani po tom co jsem otevřela pusu, ale to nejlepší co se mohlo stát tak mne jeden zákazník pozval na kafe, (asi uměl anglicky když si přečetl jmenovku a z Lucy mi začal říkat Lucko), bohužel jsem stejně odmítla, z vlastních důvodu a nejspíše je někdo bude i chápat poroč.

Ohledně práce... prací, vzhledem k tomu že hold někdy to nevyjde perfektně tak se musí fungovat déle než směnu nebo dvojsměnu(v případě masny)
zažila jsem nádhernou čtyřsměnu 24hodin benzina pak masna a znovu benzina i s cestama to dalo dohromady 55hodin a měla jsem jen 8hodin na spánek sprchu a vše co se doma mohlo stihnout a jít opět do práce. tak něco podobného se opakuje, nový člen benziny se rozhodl že půjde denní že nechce noční za žádnou cenu tento výkend tak jsem na noční dnes zítra a pak jedu okamžitě do masny, hold někteří lidé nepochopí že bych chtěla mít i spánek na mne dnes už je moc i 12 hodin je mi zle od celého těla a po dvanácti hodinách na jednom místě kde stojím to že necítím nohy je samozřejmostí ale nedokážu nic sníst jelikož to jde hned ven, tak budu doufat že mne v neděli nepovezou rychlou, moc možností na volno nemám jelikož peníze jsou v dnešním stavu pro mne důležitější jak moje zdraví, nechci skončit na ulici jako některé jiné osoby. Můj zdravotní stav je ještě podrthnut tím že se pozastavilo braní hormonů.

Ale na druhou stranu jsem zapsaná zpátky na vysokou svůj pokoj podnajmu jetě ať neruším smlouvu a nevyhazuji další lidi na ulici a půjdu do Brna.

Ale začala jsem hrát pokemon GO... 8.7 tak už mám čtvrtý účet, až banu na třetím jsem zjistila že GPS status je zakázaná aplikace... proč? Proboha vždyť chci aby mi hra ukazovala mou reálnou pozici a ne o dvě tři ulice vedle jak to dělá bez téhle appky... Takže jsem musela přijít o pěkné lvly kvůli tomu abych zjistila že aplikace která resetuje data u A-GPS napomáhá reálné lokalizaci je zakázaná protože niantic předpovídá že normalita telefonu je kategorie pro nás 7 tisíc a více. Takže proto předpovídá že NFC bude nejideálnější na výmenů pokemonů (mi co mám telefony do 7tisíc se můžeme jít hrabat ve většině případu jelikož NFC nemáme). 26 24 a 23 to jsou čísla lvlů, nyní 11 za tři dny na dvanáctkách. a už mne zase štve lokalizace. Tak to by k tomuto fenoménu bylo skoro vše a závěrem pokud nejste líní ve volný den se dá udělat 100-200tisíc XP (a to je fakt, testováno u mne)

Mno své narkomanie jsem se nezbavila furt jsem závislá na hudbě, není se ani moc čemu divit že? Když někdo vyhodí za sluchátka 2 500Kč a mám v plánu zahodit 5000 jelikož nájem na říjen už platit nebudu, a díky statusu studenta se navrátí v platnost rozsudek o alimenty, takže mám nahrazeno velké chození do práce a budu pracovat o výkendech (pokud se nebudu učit opět tvořit hudbu nebo nebude v plánu cokoli jiného což tak často nebude). Celkově se na vysokou těším jen netuším jak tam na mne budou reagovat... S líčením jsem neudělala pokrok zatím žádný zrovna samoučnost u tohoto nefunguje když se u "tutorialových videí" rozbrečím že to nezvládnu tak z nich nic nemám a kdo by mi pomohl také ne.

Prozatím vše jelikož toho stejně moc není nedá se svítit.

Work, work and work.

27. července 2016 v 23:23 | Dream
Dlouhou dobu se zde nic neobjevilo, stejně jako vše jednou skončí v propadlišti dějin tak na tom tolik nesejde.
Má snaha se naučit líčit je pomaličku u konce, měsíc a půl pokusů každý večer před tím než se osprchuji mne ničí, mám pocit že to nikdy nedokážu, když pokazíte den co den pokus s řasenkou, (nemluvě o ostatních věcech ty jsou jestě daleko horší), tak opravdu ztrácíte naději. U videí spíše propadnu do depresí že to stejně nezvládnu, a pomoc někoho není žádná když nemáte koho požádat.

Na druhou stranu něco pozitivního se změnilo, nejsem doma sama, mám se aspoň za kým vracet. Takže netrčím v práci tři hodiny jen tak protože se mi domů nechce a navíc jse si splnila přání které mám už 7let, mám koťátko.
Je nádherně zrzavé s takovými oříškovími očmi, bohužel jsem ji pojmenovala Viktorie.

dočasně vše

Why? Because i can.

29. června 2016 v 0:05 | Dream
Vše se chvěje, vše se někam posouvá, konce se stávají novími začátky, všichni jsme přišli a jednou odejdeme, proto udělejme každý moment v našem životě vzácným, nikdy se nic nezastaví.

Pomalinku ale jistě se chílí má pracovní terapie ke konci, je celkem zvláštní co dokáže člověk zvládat, jak může osoba která neměla šanci se o sebe postarat dokáže najednou nabídnout náruč další osobě.... to zní špatně ale nu co už.
Pracuji na více místech, o benzince dávno víte, přidala jsem masnu a ještě jedno místo.
Změna prostředí hodně pomohla v tom tzv "passingu". Oslovení slečno, mladá paní atd je nádherné jak se vše otočilo. Pak se vrátím opět na benzinku do jiného města, pane pane pane výjimečně slečno takže tam je to na starých kolejích.

Kolektiv v nové a další práci je strašně fajn, jen hold stále bojuji s líčením, neumím to...stále. Což mne trošku mrzí že stále nejsem schopná použít i tu hloupou řasenku kterou přenášením u sebe už rok. Internet mi v tomto moc nepomůže ani nepomohl. Čím více mne lidi nazývají v rodě ke kterému cítím příslušnost, (mám vlastní názor oni nás nemissgenderují oni nás vidí tak jak fyzicky jsme pro ně přijatelnější), v tomto směru asi rebeluji v kolektivních názorech. Mám více zcestných názoru ohledně naší problematiky a problematiky jiných věci.

Začla jsem přemýšlet o spoustě jizev které na těle mám, jednu malou keloidní pod pravím prsem, celý život byla malinká, dle všeho by měla být keloidní, vícero dalších přemýšlím o těch co jsou po operacích ne ty co jsem si způsobila sebepoškozováním... těch je bohužel více a jsou i některé dost velké. O tom mluvit nechci je to věc stará odhadem dva roky.

Změny za 26dní fungujícího HRT, ano mám brát 1mg ale sama řekla že mi napíše jedno balení a napsala dvě :P, zatím tedy funguji na 2mg, změna na prsou je poznatelná i pohledem kupte si lentylky postavte trojühelník s podsadou 6 letilek na ně položte 3 a završtě poslední 1, tak a máte odhadem mou velikost teď, (počítáno bez svalů). Více změn vás asi nezajímá.

Vzhledem k tomu že v obou pracích stojím a mé klouby nejsou v ideálním stavu, chytla mne kičel, naposledy jsem kvůli tomu chodila o berlých půl roku, následujícíh pár let nebylo nic a při prvních silných bolestech jsem měla Nimesil (kvůli bolesti a zánětům), naposledy mi ho doktorka odmítla napsat jelikož jsem si o něj rok a půl neřekla, a že místo toho mám chodit do bazénu jednou týdně plavat... na to nemám čas, každý den je plný a už teď jsem bojovala abych měla volno na další návštěvu doktorky, a ještě netuším jestli to vyjde. Nehledě na to už vidím jak jsem ve vodě s jinými lidmi. Děsivá to představa.

Na druhou stranu mi před hormony nevadilo že nemám partnera, dnes ta samota je trošku otravná, nehledě na místo kde bydlím nemám ani prátelé, ti jsou absolutně jinde.

Zatím vše možná zítra večer ještě něco doplnímopravdu totiž netuším co psát, a s největší pravděpodobností jsou i toto slátaniny.

Travel continues

5. června 2016 v 10:34 | Dream
No je to skoro měsíc od posledního zápisku, mohla bych říci že se moc nezměnilo, mé pseudoRLT (ne opravdu to nemohu napsat RLT natož funkčním passingem. :D

Tak mám do dnes problém zbavit se jedné věci, normálně mám na sobě dámské džíny, dámské třičko (ano včetně... vycpaných prsou...) upravené vlasy. Nedokáží se zbavit mikiny pod kterou to skrývám, i v těch 25 vedrech co byli jsem si vzala mikinu abych mohla ven stále mi v hlavě šroubuje co si myslí, ačkoli zvýdavé pohledy nebo že se někteří lidé otáčejí když kolem mne projdou jsou pravidelné. Doufám že to nebude jak minulé léto že jsem ztrávila celý svůj letní čas v mikině (podotknu Brno a vedra z minulého roku si pamatujete asi). Aspoň je vědět pro pseudoRLT.

Ale měsíc co utekl byl i časem malých pokroků, třeba mám upraven obočí (stejně to není vidět když jsou chloupky v obočí skoro stejně světlé jako pokožka ale i tak), k tomu propíchlé již druhé ucho, jo to už bylo větší mordování použít dezinfekci a propíchnout ucho sterilizovanou jehlou z lékarny nebyl problém, ten nastal až když jsem se stažila naušnici strčit do jehly. Píchal jsem se párkrát do prstu ale nic hrozného, poté přišla horší část. Zapínání naušnice (ano má hloupé zapínání i na již zdravě propíchlém uchu s tím mám problém) o to horší to bylo když se to po pár nezdarech zalilo krvý. Po dvou hodinách jsem to vzdala nechala jsem to zaschnout krvý ab nevypadla. Nakonec o pár hodin déle mi ji musel zapnout někdo jiný, držela jsem dokud nebyla zaplá pak jsem teprve mohla se zkroutit bolestí. Ale mám to, teď si říkám proč jsem musela ztratit tu kterou jsem použila na první ucho...

Minulá návštěva doktorky dopadla bledě práškama na nervy... ve čtvrtek jsem byla znovu, padl další výsledek prohlásila větu "Zkusíme to znovu?" (neřekla co ale bylo mi jasné co myslela), probralo se toho více, ale jednoduchý závěr kdybych nebyla v práci nejspíše to rozepíši :) takkže to možná dodám potom.

Hlavně jsem si užila čtyri dny s kamarády v Brně (skoro pět kdybych nemusela do práce na záskok)

Dávkování se moc nezměnilo 1mg estradiolu 50mg cpa, ale je to pokrok mám je zpět, jen by mne zajímalo jak to dělá doktorka dělá že je mám bez doplatku.

Kam dál